Není tomu tak dávno, kdy vznikl první gramofon a lidé již nemuseli chodit na koncerty za účelem poslechu svých oblíbených skladeb, ale každý si mohl koupit desku a poslouchat hudbu kdykoli. Ve své době to byl převratný vynález, i když v dnešní době se nám jeví zastarale.

Sluchátka, tedy možnost poslechu hudby tak, aby ji slyšela jen jedna osoba, již nebyl takový převrat. Stejně tak bezdrátová sluchátka. Vypadá to, že každý další krok v technice poslechu hudby je menší a menší. K čemu tento pokrok konverguje? A opravdu nás už nečeká žádný skok?
Sám jsem si bezdrátová sluchátka koupil a napadá mě další – možná poslední – krok, jenž nás ještě čeká. Bezdrátová sluchátka se musí zapnout, připojit k mobilu, dát na uši a až pak se dá poslouchat. Nešlo by s tímto zbytečným úvodem, s tímto ztraceným časem něco udělat?
Odpověď se nabízí ve sci-fi. Další generace sluchátek možná naše uši nikdy neopustí. Představte si čipy, implantáty, které by vám byly voperovány do těla a které byste nemuseli nikdy vyndávat ani nandávat.

Byly by přitom udělány tak, aby nás nijak neomezovaly, nijak nás netlačily.
Zdá se vám to šílené? Tak to se připravte na další krok. Implantát by nemusel být v uchu, ale účinnější by bylo dát jej ještě o stupeň hlouběji – až do mozku. Ucho totiž sice zaznamenává zvuk z okolí, ale orgán, díky kterému opravdu slyšíme, je mozek. Jen si to představte, s čipem v mozku by se dala poslouchat hudba tak nahlas, jak byste si jen přáli, aniž byste riskovali poškození sluchu! Odpůrci by sice mohli namítnout, že bychom neslyšeli, nýbrž bychom si jen mysleli, že slyšíme. Ve skutečnosti bychom díky čipu v mozku slyšeli lépe než kdy předtím, protože bychom přeskočili zbytečného prostředníka – ucho.
Ať už si o budoucnosti techniky určené k poslechu hudby myslíte cokoli, jedno je jisté: bezdrátová sluchátka nejsou vrcholem evoluce sluchátek. Už se těším, až uvidíme, nebo spíš uslyšíme, co nás čeká.