Kdyby neexistovaly peníze a mzdy, lidé by zřejmě nikdy nepracovali. A pokud už by vykonávali nějakou činnost, jež by práci připomínala, činili by tak výlučně sami ve svůj prospěch ve snaze zajistit si obživu. Ostatním lidem by nic nenabízeli, protože by nebylo jisté, zda by jim to také něco přineslo, a na naprostou většinu z toho, co dnes my lidé máme a co třeba považujeme i za naprostou samozřejmost, bychom mohli zapomenout.

A tak ti, kdo chodí někam do zaměstnání, potřebují a chtějí vědět, co z toho budou mít. Zda se jim jejich práce pro někoho vlastně dostatečně vyplatí. A než kývnou na to, že nějakou práci vezmou, musí jim být poskytnuta odpovídající informace, která se tohoto týká.

Zaměstnavatel tak zpravidla zaměstnanci oznámí, jakou mu poskytne hrubou mzdu. Pro zaměstnavatele je to tím odbyté, protože teď už je všechno jasné.

Jenže zaměstnanci to stále ještě jasné být nemusí. Ona totiž zmíněná hrubá mzda není tím, co člověk za svoji odvedenou práci nakonec dostane. A sice proto, že se ještě dříve, než dojde k výplatě, přihlásí o své stát a zdravotní pojišťovny. A tak se z hrubé mzdy musí nejprve odečíst daň z příjmu a zdravotní a sociální pojištění, respektive nějaké další individuální odvody, musí se sem zakalkulovat případná sleva na dani, a až pak je jasné to, co na zaměstnance ještě pořád zbude, co tento dostane.

A nejjednodušším způsobem, jak zjistit takovou výslednou částku, je, když se použije pro výpočet čisté mzdy kalkulačka, již lze nalézt na internetu. Sem totiž stačí napsat pár základních údajů a člověk hned ví, kolik získá, i kdyby účetnictví ani trochu nerozuměl.

A to je určitě dobrá služba. Protože čistá mzda se může od té hrubé i významně odlišovat, a ten, kdo by o tomto rozdílu nevěděl, by mohl zažít ve výplatním termínu hodně nemilé zklamání. A to přece nikdo nechce.